ZPĚT NA MÍSTĚ ČINU s PAVLEM
Rozšířilo se nám pole působnosti. Abychom poznali i krásy vzdálenějších tras, absolvovali jsme i výjezdní zasedání na sever od základny. Cesta tam, slušných 120 km terénem. Další den to ženeme o štok. Když vy břízolit, tak my Národní park. Nic ilegálního, vše v mezích zákona. Vlevo strmý několikasetmetrový sráz, vpravo skála, před námi cesta, spíš cestička s vyjetými kolejemi, rýgoly od vody, často s velkými kameny, šotolina, kaluže, nebo spíš menší brodíky… Pud sebezáchovy se probudil na 120%. Z hydrovaku nasávám místo vody adrenalin, mám pocit… Nepopsatelné výhledy. Ano, i na pomyslnou střechu jsme dorazili. To pak má člověk albánské hory jak na dlani. Užívám si to na maximum.
Pokud ti byly brody málo, můžeš prohřát kosti ponořením se do termálních pramenů. Volně k dispozici dle libosti.
Ty rána, to taky, ale ty večery – s hostinou jak pro císaře Rudolfa. Dvě noci v pohodlném, v malebné přírodě zasazeném hotelu.
Cesta zpět na jih neméně zajímavá, vč. vyhlášeného posezení na území nikoho, se stolem prohýbajícím se pod jídlem jako já ve vracečkách.
Ostatní dny Mildova klasika. Což znamená jízda hlubokými kaňony, vyschlými říčními koryty, rozlehlými loukami… Nebylo by to kompletní, kdyby trasu neproložil např. přívětivým úzkým lanovým mostem :) Ještěže moc nefoukalo...
Když seš z terénu vyklepaný jak pytlík a honí tě vlk, umí Milda z roadbooku vytáhnout i silniční erzetu. Užiješ si ji neméně intenzivně.
Jako bonus se dozvíš i něco o údržbě motorek, když budeš chtít.